Otevírací doba: St až Ne 14.00-18.00 Museum Montanelli otevře v listopadu výstavu pod názvem "MYTHOS?". Poprvé představí výhradně díla z vlastní sbírky a to jak současné, tak klasické umění a umělce, jejichž díla jsou inspirována nejrůznějšími mýty. Jejich obrazy, objekty a artefakty mají v expozici připomenout, jak důležitou roli v našem životě mýty, víra a její symboly hrají.
Neboj, neboj! je interaktivní výstava o strachu a o tom, proč se ho nebát. Víte dost o svém strachu? Výstava Neboj, neboj! provází malé i dospělé návštěvníky galerie strachem nejen jako obecným pojmem, ale i jako jejich osobní emocí. Nahlédněte na fenomén strachu z různých úhlů pohledu, hravě a kreativně, tentokrát za přítomnosti kurátora Fuczika a samotných umělců Lukáše Urbánka a Milady Rezkové.
Cílem výstavního projektu Bolest těch druhých je zamýšlet se nad schopností umění vypovídat o válce, ale především nad naší (ne)schopností vztahovat se prostřednictvím umění k hrůzám války a k bolesti lidí, které zasáhla.
Lotyšská umělkyně Laimdota Malle představuje v prostoru Pragovka Gallery Rear svou lyrickou instalaci OOZE. Ta vykresluje jedinečný, senzitivní pohled na svět, na pomíjivost a křehkost všech lidí a věcí na straně jedné a na vzpomínky a sny, které zanechávají, na straně druhé. Instalace vypráví příběhy několika postav z lesa. Návštěvníci se setkají s malou holčičkou Ooze, ale i s vlky, liškami, dospělými a dalšími dětmi.
Nová výstava v rámci cyklu Praha zítra? popisuje příčiny, proč má hlavní město České republiky v otázce bydlení k ideálnímu stavu ještě dost daleko. Současně však také ukazuje cesty, které vedou k tomu, aby se nabídka kvalitního a dostupného bydlení pro současné i budoucí obyvatele Prahy významným způsobem zlepšila.
Komorní výstava představuje stěžejní Bílkovy práce, inspirované Březinovými básněmi a prózou. Díla ze sbírky Galerie hlavního města Prahy doplňují zápůjčky z Muzea Otokara Březiny v Jaroměřicích nad Rokytnou a z významné sbírky soukromého pražského sběratele.
Chvalský zámek zve na výstavu Divadla bratří Formanů a jejich přátel – Imaginárium. Hravá poetická instalace výtvarníků sdružených kolem osobnosti Matěje Formana nás zavádí do fantazijního světa zašlých časů tajuplného světa cirkusů, kočovných umělců a poutí. Hybohledy, loutky, hry a hejblátka, to vše vyzývá ke hře malých i velkých návštěvníků. Otevřeno denně 9,00 – 18,00.
Stálá expozice abstraktního umění otevřeno: úterý až pátek 14:00 - 19:00, sobota 11:00 - 16:00 hod.
út-so 13:00-19:00, Jsme země se 70% recidivou. To je zásadní ukazatel nefunkčnosti vězeňského systému, který má vliv na životy tisíců lidí, nejen těch vězněných. Projekt Lenky Tyrpeklové zkoumá současnou podobu českého vězeňství a otevírá diskuzi o možné budoucí reformě. Vstup zdarma.
Margita Titlová, akční umělkyně, performerka, autorka instalací, výtvarná pedagožka a expe-rimentátorka v oblasti propojení zvuku, přístrojových záznamů a výtvarných technik, na po-čátku své tvorby v osmdesátých letech realizovala minimalisticky založené akce v přírodě a performance v interiéru, jejichž měřítkem bylo její vlastní tělo. Investice energie do finálního díla zůstala pro ni charakteristická dlouhodobě i v období velkoformátových rituálně realizo-vaných kreseb. Exotičnost a znakovost v nich je silně osobní a neodvozená od známých zdro-jů. Zkoumání tělesnosti v interakci s okolím a energie, kterou tělo vydává a vyzařuje a zároveň tak prozrazuje interní tajemství své psychodynamiky, to vše ji zaměstnává a inspiruje dodnes. Její tvorba byla a je ceněna pro kontinuitu a soudržnost uvažování, které v mnoha ohledech akcentuje ženské prvky a atributy s přirozeností a bez ideologizování. Její dnes už rozsáhlé dílo je protkané autentickou a prudkou expresivitou, ale také korigovanými vztahy k vědeckým a technickým experimentům na straně druhé.
Arto.to galerie v Uhelném mlýně nabízí do konce května výstavu velkoformátových kreseb a maleb, kresebných deníkových záznamů a monotypů od subtilní, ale mimořádně energické a talentované česko-slovenské malířky Hany Garové (1986). Výstava "Show me the Body" tematizuje tělo, poznávaní sebe sama a odkrývání vrstev svého neznámého já, skrze horečný a neodbytný tvořivý neklid a bytostný umělecký zápas o obraz. Hana má "rychlou ruku" - expresivní a intenzivní umělecké vyjadřování, které plyne rychleji než myšlenky nebo racionální ego-kontrola, proto mají její díla místy až znepokojivou vizuální naléhavost, nebo temný rozměr. Divák prostupující kompaktním organismem site-specific výstavy pocítí sílu energie nakumulované v díle Hany Garové a potencované geniem loci galerie.
Výstava dobrovolného outsidera české výtvarné scény, malíře, který tvořil bez zábran, bez servítek i bez sentimentu.
Před devadesáti lety otiskly Lidové noviny první epizodu obrázkového seriálu Ferda Mravenec. Autora legen-dární komiksové postavičky, českého spisovatele, novináře, kreslíře a ilustrátora knih pro děti Ondřeje Sekoru při té příležitosti připomene výstava v pražské Galerii Villa Pellé. Jejím základem jsou originály Sekorových slavných i méně známých knižních ilustrací, jeho novinové kresby a karikatury, ale i loutky vytvořené podle Sekorových návrhů. „Ondřej Sekora je několika generacím čtenářů znám především jako ilustrátor a kreslíř. Knížky s legendární postavou Ferdy Mravence a jeho přátel jsou zastoupeny ve většině rodinných knihoven, známé jsou i filmové adaptace. Přesto jsme chtěli Sekorovo dílo představit nově a současně s použitím interak-tivních prvků tak, aby byla naše výstava zajímavá pro malé návštěvníky i jejich prarodiče. S tímto typem výstav máme u nás v galerii bohaté zkušenosti a pevně věřím, že vzbudí zájem u laické i odborné veřejnosti. K vidění totiž budou vedle Sekorovy ikonické tvorby i jeho takřka neznámá díla,“ říká Vladana Rýdlová, ředitelka Gale-rie Villa Pellé. Výstava s názvem Ondřej Sekora - známý i neznámý bude veřejnosti přístupná od 28. února do 14. května 2023.
Výstava v KC Vozovna je věnována Vanesse Vymětalové, jež si v 25 letech po dlouhém boji s psychickou nemocí vzala život. K vidění je Vanessina výtvarná tvorba spolu s fotografiemi a úryvky z jejích deníků. Výstava autenticky ukazuje, jak lidé trpící hraniční poruchou osobnosti uvažují, co cítí a jak k nim přistupovat.
Výstava barevných linorytů vytvořených autorkou pod uměleckým pseudonymem Dardanella. "Planetarium" je autorská výstava věnovaná vztahu vesmíru a člověka. Prostor je nekonečné neznámo, které je nedostupné, ale zároveň je základem pro nejhlubší úvahy o smyslu naší existence a otázky, co je život. Otevřete se vesmíru a vesmír se vám otevře...Výstava bude zahájena vernisáží 1.3. od 18 h ve výstavním prostoru GAFA.
Tvorba Julie Kopové se dlouhodobě profiluje v oblasti gestické malby, jejíž primární tematizaci hledá v abstraktním rozkrývání specifických přírodních procesů. V krajině se málokdy nacházejí solitérní body – rytmizaci je možné nalézt v každé louce, vodní hladině, lese i litosférické desce. I tyto spodní vrstvy krajiny (desková tektonika, kolize hornin, teplo a tlak) jsou pro Julii Kopovou silným zdrojem inspirace. Výstava The Grey Volcano navazuje svým názvem i výběrem konkrétních uměleckých děl na autorčin záměr soustředit svou poslední tvorbu zejména na pohyb mimo barevné spektrum; většina maleb tak akcentuje dění na poli mezi černou a bílou barvou. Kurátorem výstavy je Jan Dotřel.
O nečekaných proměnách během vznikání obrazů. „Maluji hlavně portréty lidí, kteří mají v mém životě nějaký význam, ať už je znám osobně nebo ne. Kromě portrétů zpracovávám i různé vize a výjevy, které se mi zobrazují ve snech, „ říká autorka. „Technika, kterou používám je hlavně akryl nebo olej na plátně, případně na dřevotřísce a potom tisk na dibondu.“ Vernisáž uvede malíř Martin Frind.
Poučeni přírodními procesy představují Jindřiška Jabůrková, Radim Langer, Miroslava Večeřová, Barbora Vovsová a Lawrence Wells na skupinové výstavě She Sells Seashells (3. 3. – 30. 3. 2023, The White Room) jak zobrazivé, tak abstraktní poetické reakce na současnou dobu plnou krizí, v níž se pokouší nalézt jakési post-humánní řešení následků antropocénu. Podobně jako měkkýši filtrují částečky svého prostředí, duševní i fyzické, a staví z nich objekty, které zde zůstanou i po jejich smrti. Rozprostírají se jako souostroví, jako ostrovy, po nichž přeskakují z jednoho světa do druhého. Prochází se po březích Shakespearovy Bohémie a objevují poklady, které před ně vyvrhují hlubiny. Kurátorem výstavy je Lawrence Wells.
Sólová výstava Jakuba Hoška v Galerii Kostka představí průřez jeho malířským dílem, které kombinuje postinternetovou estetiku s narativním pojetím komiksově-hororových příběhů a textovými znaky městských subkultur.
Globální ekologická a ekonomická krize vyvolaná dlouhodobým drancováním přírodních zdrojů způsobila, že si stále intenzivněji uvědomujeme nejen neudržitelnost tohoto systému, ale také možnost příchodu doby, která nastane po jeho zhroucení. V postpravdivém světě plném společenských a sociálních nejistot, dezinformací a konspiračních teorií dochází k rozvratu racionálna.Téma výstavy souvisí s širším vývojem v rámci současné kulturní scény a soustředí se na aktuální podobu romantických tendencí ve výtvarném umění. Jako první z přehlídek nové výstavní dramaturgie MeetFactory se expozice také částečně ohlíží za mezinárodním projektem Afterbirth of a Dream kurátorů Cristiny Gigliotti a Jana Zálešáka z roku 2017.
Výstava Maps of Memories je součástí dlouhodobého výzkumu vztahu člověka a paměti polské umělkyně Magdaleny Kleszyńské. Kleszyńska je také první letošní zahraniční rezidentkou Pragovka Gallery. V rámci svého lednového pobytu se soustředila na řízené rozhovory se zájemci z řad návštěvníků galerie, obyvatel Prahy 9 a umělecké komunity Pragovky o významných předmětech jejich osobní a rodinné paměti. Autorka svou pozornost zaměřuje na lidské příběhy a zasazuje je do kontextu minulosti a přítomnosti. Zásadní problematikou se pro ni stává zkušenost člověka, který pod vlivem emocí pozměňuje prožitou minulost a interpretuje ji do vlastních vzpomínek. Tím otevírá otázky osobní či kolektivní paměti a vytváří rozsáhlou mapu vzpomínek, o kterých se dozvídá na základě dialogu s jejich majiteli. Nikdy by je všechny nemohla zažít prostřednictvím své přímé zkušenosti a nedostala by se k nim bez dlouhodobé osobní fascinace tématem.
Humpolecká zóna pro umění zahajuje první letošní výstavu s názvem Místa chvění: Zvuk jako médium, která návštěvníky vybízí k tomu, aby se tentokrát spíše než diváky stali posluchači. Představuje zvuk jako svébytný fenomén, který dokáže zprostředkovat jiný estetický zážitek, než na jaký jsme v galeriích zvyklí, nikoliv však méně intenzivní.
Výstava OSOBNÍ AKTUÁLNOST Antonie Brůhové vychází z autorčina projektu VEŽE REÁLNÉ A STYLIZOVANÉ. Ve svém díle se introspektivně zamýšlí nad současným vnímáním reality v toku uplynulého času. VĚŽ, jako určující leitmotiv výstavy souvisí s autorčiným multismyslovým prožíváním prostředí a narativu "stověžaté Prahy”. Ve své expozici nám představuje svébytný pohled na svět a odkazuje se v jeho každodennosti na naivitu vnímání života.
Koncepce výstavy vychází z hlavních tematických oblastí a názorových okruhů fotografického díla K. O. Hrubého. Soustřeďuje se jak na jeho počátky, kdy navazoval na tradice české mezi-válečné avantgardní fotografie, dále pak na fotografie vytvořené v duchu socialistického rea-lismu, snímky s folklórní tematikou a fotografie poetizující každodenní události. V šedesátých letech se Hrubý začal věnovat inscenované fotografii, na kterou organicky navazují jeho mlad-ší koláže a v neposlední řadě malby, jimž se věnoval od osmdesátých let, kdy už nefotografo-val. Stálým objektem jeho zájmu byla krajina, a to jak ta idylická, tak člověkem zdevastovaná. Výstava navazuje na výstavní projekt Domu umění města Brna. Nejde o přímou reprízu, ale o upravený výběr pro prostory GHMP.
Jan Kostohryz, Vanda Kovaříková, Natálie Pejchová, Michal Rejzek, Lukáš Slavický, Tereza Tomanová, kurátoři Lukáš Machalický a Robert Šalanda Výstava tematizující ukládání výtvarných prací v domácích nebo tzv. bojových podmínkách studentských bytů či jejich skromných ateliérů.
Jakub Smitka je pražský grafik a umělec, dlouhodobě se věnující fotografii, malbě a hudební produkci. Vystudoval uměleckou větev Gymnázia na Pražačce a následně vizuální komunikaci na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara na Západočeské univerzitě v Plzni. Pojícím prvkem prakticky veškeré umělcovy tvorby se stala fascinace lidskou tváří a její proměnlivostí v běhu času. Tomuto komplexnímu tématu se věnuje již od roku 2017. Proces jeho práce začíná fotografickými a video podklady, které posléze procházejí řadou grafických úprav. Výsledkem toho jsou materiály, které se stávají základem pro realizaci obrazu. Podobnou formu hodlá autor ve své tvorbě nadále využít k adresování současných sociálních problémů opomíjených zákoutí života. Výstava nesoucí autorovo jméno je zaměřená výhradně na umělcovy autoportréty. Každá z prezentovaných maleb se soustředí na přenesení kombinace psyché malíře v jejích niterných a zejména vnějších projevech. Na různorodé vjemy a emoce lidské tělo reaguje navenek specifickým způsobem, jejichž surová podoba se stává objektem zájmu autora, který ji ve vší živelnosti přenáší na médium plátna. Tvorba jakéhokoliv umělce ve výsledku vždy pramení z jeho momentálního vnitřního naladění a internalizovaných prožitků. Právě této skutečnosti se autor napříč svou tvorbou snaží jít naproti, přičemž se nezdráhá pouštět se do kompletního procesu doslova na vlastní kůži. Momenty vyobrazené na plátně jsou přímým svědectvím o konkrétních zážitcích propojených vždy určitou emocí či fyzickým vjemem, které na venek procházely viditelnými proměnami napříč časem. Protože čím pro okolí jsme než právě obrazy zamrzlými v přítomnosti?
Umění jako lék lidské neřesti, zpověď umělce jako léčitele a stovky kreseb krištofa Kintery
Výstava vznikla v reakci na situaci v umění v ČR i ve světě. Široká veřejnost možná občas zapomíná, kčemu nám obrazy a umělci mohou být dobří. Jasmín si proto dala za úkol přijít na všechny možné funkce, které může takový obraz v životě lidí plnit.
Umělec, kurátor, chartista a emigrant Olaf Hanel (1943–2022) působil mezi lety 1991–2009 v Českém muzeu umění v Praze (v roce 2009 přejmenovaném na GASK). Komorní výstava a doprovodné sympozium, které proběhne v GASK v sobotu 11. března za účasti autorova generačního souputníka Eugena Brikcia, představí Olafa Hanela jako tvůrce a kurátora v souvislostech totalitního útlaku i obnovené demokracie po roce 1989. Projekt se koná u příležitosti autorových nedožitých 80. narozenin.
Skupinová výstava Uvolněné atomy v galerii Fotograf volně navazuje na téma zviditelnění neviditelného. Zatímco rentgenogramy, fotografie vzniklé za použití uměle vytvořeného gama záření, pronikají dovnitř rentgenovaných předmětů a odhalují jejich vnitřní strukturu, vybraná díla současných autorů*rek zachycují naděje vkládané do mírového využití energie i obavy s ní spojené. Vedle autorsky pojaté dokumentace historických radiogramů a popularizačních i avantgardních knih, představí výstava projekty, které prozkoumávají velkolepé modernistické projekty a zpřístupňují prostředí atomových reaktorů i izolovaná místa zasažená jadernou katastrofou. Výstavu můžete navštívit do 11. dubna. Kurátorkou výstavy je Viktorie Vítů.
Nová stálá expozice Rozečtený svět představuje v deseti tematicky zaměřených výstavách sbírku Muzea literatury. Expozice nesleduje žádnou konkrétní vyprávěcí linii, zachycuje vybraná umělecká zprostředkování individuální i společenské zkušenosti v literatuře 19. a 20. století. Klade si otázku, co je literatura ve své rozmanitosti a jaké jsou možnosti její vizualizace.
po-so 10:00 - 18:00 Výstava je svého druhu generační výpovědí etablovaných umělců, čtyř přátel, které přestože částečně spojuje podobná estetika, přistupují k tvorbě odlišně. Vstup zdarma
Už více než dvě desetiletí je festival jednou z neodmyslitelných součástí působení společnosti Člověk v tísni. Od svého vzniku v roce 1999 přináší domácímu publiku dokumentární filmy o lidských právech z celého světa, promítaných v desítkách měst po celé republice a také na českých základních a středních školách.
Židovská obec na pražských Vinohradech patřila k největším v Československu a je spojena s mnoha významnými a zajímavými osobnostmi. Prohlédnete-li si výstavu v pokladně věže a zadíváte-li se na panorama Vinohrad z ochozu, můžete si kromě dvou věží kostela sv. Ludmily představit i dvě věže synagogy v Sázavské ulici. Putovní výstava představuje málo známou a opomíjenou kapitolu z historie Vinohrad a na Novoměstskou radnici se vrátila po sedmi letech. Autorem projektu, je dokumentarista Martin Šmok. Putovní výstava je ke shlédnutí na Novoměstské radnici od prosince 2020.
Stálou expozici o historii Nového Města, jeho radnice a přilehlého Karlova náměstí tvoří kopie historických rytin z archivu Muzea hl. m. Prahy. Představuje i nejstarší pražská panoramata, která zachycují podobu Prahy z vyvýšených míst ohraničujících celou pražskou kotlinu.
Evropská premiéra audiovizuálního díla ve virtuální realitě, které vás přenese mezi válečné trosky v ukrajinském Charkově
Výstava českého umělce působícího na poli malby a streetartu, představuje autorovy nejnovější malované betonové reliéfy, ve kterých rozpoznáváme jeho dlouhodobé téma prostupující celou jeho tvorbou – konstruování, vnímání, a především prožívání prostoru. Navenek se u něj vše koncentruje do námětu sevřené prostorové kompozice interiéru, k níž také odkazuje pojmenování výstavního projektu. U tradičně malovaných obrazů jde někdy až do úrovně bytového zařízení. Typičtější je však práce se základním rozvržením hmot ve smyslu uspořádání jednotlivých konstrukčních prvků. I zde však autor pracuje s barvou, iluzivní optikou a perspektivní zkratkou, jako při běžné malbě, důraz ale klade na materiálovou účinnost a architektonickou realitu, které představují základní rozdílový prvek. Tímto způsobem rozšiřuje hranice tradičního závěsného obrazu – ten u něj disponuje výrazným prostorovým efektem ve smyslu reliéfního prolamování a přijímá tak formu hybridní platformy - obrazoobjektu. Fakticky tak nahrazuje standardní podložku, desku nebo plátno, atypem – betonem či acrystalem, které mu umožňují využít jejich tvárných vlastností. Tímto si Pavel Dušek vytvořil osobitou kombinovanou techniku, jež se nachází na pomezí modelace a malby, kde mají obě složky svou nezastupitelnou roli.
25. ročník Festivalu dokumentárních filmů o lidských právech, který je dnes největším festivalem svého druhu na světě, nese podtitul Cena bezpečí. „Všemi filmy letošního ročníku prostupuje téma nejistoty a hledání bezpečí. Ať už jde o pocity finančního zajištění, rodinného zázemí, anebo jistoty garantované státem, pro každého z nás tato spojení znamenají něco jiného. I cena, kterou jsme za bezpečí ochotni platit, je pro každého jiná. Sloganem Cena bezpečí bychom proto chtěli přimět publikum napříč ČR k zamyšlení a vzájemnému respektu k různorodým projevům strachu,“ popisuje ředitel festivalu Ondřej Kamenický.
Výstava mapuje Hilmarovu tvůrčí etapu, kterou umělec zahájil v první polovině osmdesátých letech, tedy poté, co se přesunul z panenské přírody v Inningu am Ammersee nedaleko Mnichova do centra průmyslové zóny Porúří. Přímá konfrontace s devastovanou krajinou jej přivedla k úvahám nad katastrofickými dopady technické civilizace. Odklonil se od tvorby optických reliéfů a oddal se materiálu dřeva. Prostřednictvím tohoto volně rostlého materiálu hledal cestu k nalezení ztracené rovnováhy mezi světem člověka a přírody.
Často temná, noční atmosféra obrazů Davida Kolovratníka (1978) je povětšinou narušena ostrým kontrastem světla, které působí, jako by zrovna někdo zmáčknul fotoaparát s bleskem. Na jiných plátnech je temnota jemněji prostoupena modrou či petrolejovou oblohou a my se tak ocitáme ve velmi pomíjivém okamžiku, kdy v kratičké chvilce přechodu mezi nocí a dnem střídá tmu světlo.
Připravujeme pro vás výstavu kulis, rekvizit a hrdinů animovaného filmu Myši patří do nebe. Film vypráví o dvou úhlavních nepřátelích, malé myšce Šupito a lišákovi Bělobřichovi, kteří se po nešťastné události spolu (ač neradi) znovu setkají ve zvířecím nebi. Díky absenci přirozených pudů a nezvyklému odstupu od pozemských věcí mezi nimi postupem času vznikne hluboké přátelské pouto. Na cestě nebem musí oba společně zdolat různé nástrahy, splnit úkoly a překonat překážky a na konci jejich putování na ně čeká velké překvapení. Pokud jste film viděli, s radostí si připomenete jednotlivé scény. A pokud ne, vůbec nevadí, ale věříme, že ho pak velmi brzy shlédnete. Výstava je určena primárně pro děti, ale dospělí se zde rozhodně nudit nebudou.
Tato výstava představuje příběh umělců, z nichž každý má úzký vztah k jednomu z aspektů francouzské kultury. U příležitosti Dnů Frankofonie 2023 si můžeme připomenout, že kulturní vazba nemusí být jen geografická nebo jazyková, ale že se odvíjí i od nehmotného, v kolektivní a jedinečné představivosti umělců, v privilegovaném vztahu výtvarného umění s knihovnou našich vzpomínek. Přestože žijeme ve světě neustále propojeném s informacemi, s bezprostředně dostupným zdrojem představ o Francii, o její sociální či kulturní krajině, o jejích textech či slově, tváří v tvář tomuto množství se malíř rozhoduje motivován vědomím toho, co představuje jeho vztah k francouzské kultuře. Řeky protékající Evropou jsou symbolickými představiteli této komunikace, která svými rameny rozšířila kulturu, know-how a jazyk francouzské země z jednoho konce kontinentu na druhý. Neustále proudící voda se stává informačním a strukturálním prvkem našeho vnějšího i vnitřního prostředí.
Název výstavy ZKUSMOS – originální jazykový novotvar – charakterizuje pracovní princip, jímž se řídí ve své tvorbě dvojice výtvarníků, kamarádů z pražské AVU – Vojtěch Trocha a Vojtěch Hrubant. Jejich práce se na první pohled liší, ale vnitřně jsou si blízké přiznanou láskou k řemeslu, zájmem o historii a experimentální povahou. Důležitým pojítkem jsou také humor a nadsázka, které prosakují do děl vznikajících z různorodých a v umění často neobvyklých materiálů. Každý po svém hledá a objevuje, zkouší, hraje si a skládá z kusů a kousků svůj ZKUSMOS.
Pojem NATURALLISMUS zastřešuje tvůrčí procesy a přístupy, které používá studio LLEV zosobněné uměleckým i partnerským tandemem – Evy a Marcela Machalovými. Tato dvojice designérů experimentuje v oblasti vývoje nových materiálů, které aplikuje na vlastní jedinečné kolekce. Výstava v galerii Whitebox je pro ně příznačná svou site-specific formou, která je definovaná architekturou na míru tohoto prostoru. Jejich produkty z mycelia, skla, papíru, dřeva a kovu sdílí s divákem formou primárního tématu malíře – zátiší. Vrstev odhalení je však více.
20 h - David Koller (acoustic rock)
Festival Jeden svět je už více než dvě desetiletí jednou z neodmyslitelných součástí působení společnosti Člověk v tísni. Od svého vzniku v roce 1999 přináší domácímu publiku dokumentární filmy o lidských právech z celého světa, které se promítají v desítkách měst po celé republice a také na českých základních a středních školách. Jeden svět získal čestné uznání organizace UNESCO za výchovu k lidským právům.
Výstava nejlepších fotografií studentů středních škol, žáků druhého stupně základních škol a odpovídajících ročníků víceletých gymnázií 11. ročníku celorepublikové soutěže Photocontest – součásti vzdělávacího projektu v digitální fotografii Photobase.
19:30 after concert: DJs DJs Dushnaya (rus) & Tricky (uk)
19:30h
23h
19:30 Večer volné hudební improvizace otevřou tentokrát svým vystoupením Robert Fischmann (flétna) a Žofie Kašparová (flétna).
19:30h
15:00 Vystoupení etablované cirkusové akrobatky Elišky Brtnické v rámci České taneční platformy
19:30h
18:30h
19:30, Bratři Ebenové – kapela tří bratří Ebenových (Marek, Kryštof, David) a dalších předních českých hudebníků (Pavel Skála, Jaromír Honzák a Jiří Zelenka). Koncertně hrají průřez tvorbou od prvního alba Malé písně do tmy (1984) až po poslední Čas holin (2014), které je svým obsahem čím dál tím aktuálnější.
18:30h
21:30h
22:00 Dance Club: DJs Tomy (arg) & Durane (bol)
15:00 workshop formou diskuse v rámci výstavy Magdaleny Jetelové „The Lie of the Land“
20:15 John Wick (Keanu Reeves) odhalí cestu, jak porazit Nejvyšší radu. Než se mu však podaří získat svobodu, musí čelit novému nepříteli, který má mocné spojence po celém světě. Bude to o to težší, že nová spojenectví mění staré přátele v nepřátele...
20:00 Setkání dvou bytostných básníků Ingeborg Bachmannové (1926–1973) a Paula Celana (1920–1970) v poválečné Vídni bylo srážkou dvou protilehlých pólů traumatu. Útržky jejich dopisů, neodeslaných konceptů a veršů, mezi nimiž plyne čas a život, jsou polem s námi sdílené imaginace. Sněním o tom Druhém, o tvůrčím i milostném souznění, které je často spíše představou než realitou. Kam sahá náš jazyk, jímž náležitě znázorňujeme a zobrazujeme, jaký je svět?
Přijď probudit své smyslové buňky na novou (ne)pravidelnou techno poslechovku Synapse Sessions. Za mix se postaví zkušená dvojka DJs z TRIFECTA crew: Decoy & HeadbanG a jejich speciální hosté.
19h
19:00 Fungl nové Trio, fungl nová Stand up show, fungl nový fóry v podání Anety Christovové, Vlaďky Pirichové a tajemného Otty Fungl nové Trio, fungl nová Stand up show, fungl nový fóry. Očekávejte neočekávané! Dámy i pánové, mladí i staří, hubení i tlustí, chytří i blbí, vlastně úplně všichni se v téhle improvizační show najdou, a co víc, ještě k ní přispějou. Rozhodně neprohloupíte, když si pár lístků koupíte, páč chechtat se budete ještě několik dní poté. Jednou měsíčně přijďte vypnout, naše show je lepší i levnější než psychoterapie. Takže se na vás, každý měsíc na Dobešce těšíme.
09:30 Dobré ráno, Viktore, 18:00 Mia a velryba
09:30 + 11:00 Sólo pro hoboj Marty Bílé za doprovodu klavíristy Martina Levického představí jednoho z nejhranějších francouzských skladatelů 20. století Jeana Francaixe. Premiéra jeho skladby L'Horloge de Flore (Květinové hodiny) pro dospělé zazní v Obecním domě, ale bude možné si ji můžete vychutnat i s nejmenšími s Filharmoništěm na Novoměstské radnici. Jak zní hoboj? Co to jsou strojky na hoboj? A jakou atmosféru dokáže společně s klavírem vykouzlit? Účastníci si mohou přinést deky, občerstvení i tiché hračky. Sál pro ně bude otevřen už půl hodiny před představením, aby se stihli uvelebit. V provozu bude taky kavárna, kde si budou moct dát něco dobrého. Koncert trvá přibližně 45 minut a nikdo nečeká, že děti budou celou tu dobu potichu.
16:30 - Česko a Ukrajina propojené cirkusovým uměním.
Již pošesté zde prezentují své výtvarné práce žáci Základní umělecké školy, Praha 7, Šimáčkova 16. Rozmanitost v názvu výstavy se odráží nejen v námětech vystavovaných prací, použitých výtvarných technikách, osobitém zpracování témat, ale také v pedagogických přístupech Jaroslavy Plačkové a Veroniky Zavřelové. Tradičně jsou součástí výstavy i černobílé grafiky (tzv. wood-block) žáků partnerské školy Aomori City Board of Education z japonského města Aomori.
Zvykněte si na moje tělo, mně se v něm žije dobře! Výstava Evy Koťátkové: Moje tělo není ostrov zve na procházku krajinou normativity a útlaku. Velkorysá instalace, původně vytvořená pro Muzeum současného umění CAPC v Bordeaux, byla adaptována pro prostor Velké dvorany Veletržního paláce a každou sobotu mezi odpoledne doslova ožívá. Prostřednictvím dvaceti příběhů – reálných i fiktivních – které popisují formy útlaku, diskriminace, kontroly, viditelného i neviditelného násilí, výstava tematizuje otázky hranic empatie a násilí páchaného na lidských i zvířecích tělech a duších v zájmu zisku nebo společenských norem.
20h
Soutěžit se svým nejlepším kamarádem nemusí být vždy dobrý nápad. Protože abstraktní nebo umělé postavy by se nakonec mohly jevit povědoměji než simulace reálného. Proto se Uncanny Valley odvíjí ze vztahu mezi realitou, hyperrealismem a abstrakcí. Nakonec budeme možná muset samotné umění znovu lokalizovat.
19:30 Kuciak: vražda novináře, režie: Matt Sarnecki
15:40 Kino za kilo na Céčku: Zkouška umění, 15:30 Titina, psí polárnice, 16:00 Muž jménem Otto, 17:50 Kino za kilo na Céčku: Il Boemo, 17:20 Dungeons & Dragons: Čest zlodějů, 18:30 Velryba / The Whale (English friendly), 20:30 Kino za kilo na Céčku: Trojúhelník smutku / Triangle of Sadness (English friendly), 20:00 Babylon (English friendly), 20:45 Víly z Inisherinu / The Banshees of Inisherin (English friendly)
HC NIGHT (Kronstadt, Verrat, Izurawera, Rožava) DNB NIGHT (Volume Plus)
21:00 Navždy mladí
20h
20h